Naše kočky

Před pěti lety přibyla do naší domácnosti naše první kočka Betinka. Jelikož nám myši na baráku ožíraly nové zateplení rozhodli jsme se pro kočku jako pro nejlepší řešení. Betinka byla malinkatá, mourovaná a pro mě představovala přesně to, co jsem na kočkách neměla ráda. Asi to bude znít divně. Ale od malička mám těžkou alergii na kočky ( i na psy ) a tak jsem je v oblibě nikdy moc něměla. Vždycky jsem se snažila raději jim vyhýbat. Ale Betinka to změnila. Kromě toho, že vyhubila všechny myši v širokém okolí, si mě získala svou mazlivostí a kamarádskou povahou.  Je to taková správňácká kočka.

A jak jsme si tak na sebe zvykali a mě teklo z nosu pořád míň, no tak mě napadlo pořídit si takovou pěknou " značkovou" kočku. A tak jsme pořídili Báru - velikou a pěkně tlustou britskou modrou kočku. Jeli jsme se na ni jen podívat. Byla to malá kulička a pořád hrozně mňaukala.  A když jsem pak viděla v čem byla a že zase jako obvykle zbyla, museli jsme jí rovnou odvézt. Bára je typická líná kočka. Přesto, že může chodit do zahrady, tak procházkám moc nedá. Raději spí a odpočívá. Večer vždycky čeká až půjdu do ložnice a jde se mnou a chce mě mí jen sama pro sebe. Je to závislačka.

No  a jak tak holky rostli a Betinčiny pudy sílily a chtěla být pořád venku, tak jsem se nemohla zbavit pocitu, že je chudák Bára tak nějak sama. No a tak se jelo pro Boříka. Boříček je nádherný mainský kocour. Když jsem uviděla jeho fotku na webovkách ch stanice Snow garden, tak jsem nechápala jak mohl zbýt:))) Měl už 3 měsíce a byl opravdu povedený. Vypadal jako malý lev. Krásný bílý límec a červené želvovinování a navíc ten prachový nádech. Teď už ho máme 4 roky a každý den na něj koukám říkám si jak je ta příroda neuvěřitelná, že dokáže něco takového stvořit. Zní to asi hodně nadneseně, ale mě přijde opravdu dokonalý. Prospívám mu i to, že může chodit pod dohledem na naši velkou zahradu. Běhá si tam jak chce, šplhá po stromech a neusále na něco číhá. Jen ještě nic nechytil. Ale to určitě jednou přijde:)