Máme za sebou první hárání

Hurááá.... Poslední 3 týdny byly hodně náročný. Ebinka se rozhodla začít hárat už v 8 měsících. A jelikož jsem nestačila vyřešit co s Bodiem, nezbylo nic jiného než to zvládnout a nechat je pohromadě. Musím přiznat, že jsme z toho měla hrůzu. Na spoustu pejskařských otázek mám odpovědi. Ale toto téma mě poněkud unikalo. Žhavila jsme drát a svou bezradností otravovalo všechny, co mě jen napadli. Na všechna opatření jako napřklad chemická kastrace Bodieho bylo pozdě. A tak, když jsem pozbírala informace, rozhodla jsem se, že zatneme zuby a zkusíme to, dokud to půjde a nechali jsme Ebi s Bodiem pohromadě. Neustále jsem je měla na očích, a když jsem se vzdálila, tak jsem je hned oddělovala. To platilo i v noci nebo když jsme nebyli doma. Bodie naštěstí o Ebi nejevil velký zájem. Kamarádka mě ovšem ujistila, že není hloupej, a že si počká na správný moment a pak nestihnu nic udělat. Prvích 10 dní to opravdu šlo.... Ale pak to začalo. Zkouška mých nervů. Bodie byl neustále v pohybu. Ta tam byla jeho stařecká rozvážnost. V noci vyl a nespal a my s Ebi s ním. Ve dne buď toužil po ní nebo se snažil vynahradit si vše zběsilým běhání za balonkem. Ani dlouhé procházky nepohly. Zhubl 2 kg. A do toho to hrozné horko. Ebinka byla ze všeho spíš unavená a zmatená. Chuděrka musela být 3 týdny každý den sama doma a čekat až se vrátíme z práce. No a pak po 5 dnech se najednou Bodie zatvářil, že už zase nic a vše se začalo vracet do normálních kolejí. Takže je to za náma. A pevně doufám, že bez ztráty věnečku:))) Snad se Ebi nezačně ještě víc kulatit:)))) Moje poučení z toho je, že ten stres pro Bodiho byl moc veliký. Příště proto zavčas zvolím chemickou dočasnou kastraci. Sice se mi nechce, ale myslím, že to pro všechny bude lepší.