Historie plemene
Plemeno krátkosrstá kolie má svůj původ ve Velké Británii. Za římské nadvlády byl chov ovcí a zpracování vlny základními kamenem celé tamější ekonomie. Schopný pomocník v podobě psa byl v tomto období nepostradatelný. Psi byli ochránci majetku, stád svého pána a jeho rodiny. Podle konkrétního zaměření se pak lišily i nároky na jeho psychické a fyzické vlastnosti. Na chov a výcvik specializovaných pasteveckých psů byl v této době kladen veliký důraz. Proto začalo docházet k cílenému křížení místních i importovaných psů, které dalo vzniknou hned několika plemenům označovaných hromadně za ovčácké psy.
První konkrétní záznamy o plemeni Krátkosrstá kolie se objevují v polovině 19. století, kdy došlo k rozkvětu ovčáckých soutěží a tzv. „shromáždení“, kde majitelé své psy předváděli. Všichni ovčáčtí psi zde byli vystavováni v jedné třídě. Byly to velice populární akce všech příznivců psů, kde neexistovali sociální bariéry. V období rozvoje železnice začala být tato setkání ještě více navštěvována, především vesničany, kteří tak měli možnost ukázat své psy ve městě. Právě tyto výstavy byly pro plemeno KK, tak jak ho dnes známe, velice důležité. Postupně byli ovčáčtí psy rozděleni na několik typů podle stavby těla, nikoliv podle jejich schopností při pasení.
Předchůdci dnešní KK zde zaujali svoji elegancí nejen obyčejné lidi, ale i členy královské rodiny a aristokracie. Informace o psech královské rodiny jsou všechny zdokumentovány v archívu na panství Windsor. První zaznamenanou KK v majetku královské rodiny byl „ Sharp“. Bohužel se nedochoval jeho rodokmen. Byl společníkem královny Victorie celých 15 let. Jeho socha je umístěna v parku paláce Windsor.
Samostatně se začali krátkosrsté kolie posuzovat v roce 1870. První výstavní jedinci však neměli dostatečné kvality a stejně tak málo se vědělo o jejich rodokmeni. V tomto období také docházelo k častému křížení kolii krátkosrstých s dlouhosrstými. Proto byli krátkosrsté kolie dlouho považovány za pouhou variantu dlouhosrstých. V této ničím neřízené době měnili výstavní jedinci často svého majitele. Chov psů se stával výhodným obchodem a ceny úspěšných jedinců stoupaly do ohromných výšek. První championi měli zbarvení trikolorní nebo blue-merle. Přesto se již objevovali snahy o propagaci zlatých nebo dokonce bílých variant. Ty však dostali své slovo až v roce 1890..
První jednoduchý standard plemene byl sestaven v roce 1898 klubem Kolií Velké Británie. Byl to kombinovaný standard pro krátkosrsté i dlouhosrsté kolie. Měl rozhodčím poskytnout orientační body při posuzování.
Ve stejném roce byl založen první klub krátkosrstých kolií. Tento klub sestavil jakýsi popis plemene a bodovací stupnici, které se lišili od původního standardu.Tento klub však neměl významný vliv na plemeno a byl nakonec znovu pohlcen již dříve fungujícím klubem kolií.
Současný klub příznivců krátkosrstých kolií Velké Británie byl založen roku 1955 velice malou skupinou nadšenců. Důvodem byl jejich pocit, že je načase znovu pozvednout toto plemeno, které, jak je potvrzeno, pochází z jiných a starších kořenů než kolie dlouhosrsté a mělo by být proto známo jako samostatné plemeno s vlastním standardem. Chovatelé a vystavovatelé KK už měli dost nepatřičného chování, kterého se jim dostávalo na výstavách. Za stejné poplatky byli jejich psi zařazování do druhé horší? třídy. Po jedné takové výstavě byl v místním hotelu svolán meeting. Přizváni byli všichni, kteří se o plemeno zajímali a výsledkem byla dohoda o vytvoření samostatného standardu.
Nový ucelený standard byl členům předložen v roce 1966 . Přesto že byl uvnitř klubu kritizován zasloužil se o to, aby bylo plemeno považováno za ustálené a samostatné a ne za „ chudého příbuzného“ kolie dlouhosrsté.
V současné době je Krátkosrstá kolie uznané plemeno FCI. Chová se ve Velké Británii, Finsku, Německu, v Holandsku, Belgii, Švýcarsku, Norsku, Švédsku, Francii, Rakousku. V posledních letech nachází své obdivovatele i v dalších zemích východní Evropy jako je Polsko, Slovensko, Maďarsko atd..
Největší počet krátkosrstých kolií se paradoxně nachází ve Spojených Státech, kde je však považována za variantu dlouhosrsté kolie a i systém posuzování na výstavách je jiný.
Počet příznivců v České Republicetohoto plemene stále roste. Za posledních 10 let vystoupl jeho počet k číslu 500. Podobná situace je i na Slovensku, kde je počet zapsaných jedinců sice menší, ale obliba rychle roste.
Vzájemné křížení
Křížení KK s dlouhosrstými hraje v jejich historii významnou roli. Je známo, že od dob, kdy Římané šlechtili specializované ovčácké psy z běžných psů, objevují se ve vrzích určitých linií krátkosrstá i dlouhosrstá štěňata společně. O vzájemném křížení se v minulosti i dnes vedli vážné polemiky.
V diskusi na jedné straně stáli zapřísáhlí příznivci krátkosrstých, kteří oponovali tím, že křížením s dlouhosrstými jedinci dochází ke změně textury srsti. Srst je méně hustá a tím i méně odolná proti vodě a chladu, což by mělo být hlavním rysem krátkosrsté kolie. Dalším důvodem byla změna povahy. Oba tyto důvody nemohly být jednoduše opomíjeny. Na druhé straně stáli ti, kteří tvrdili, že v opačném případě získává jedinec to nejlepší z obou plemen.
Hlavními důvody, proč bylo vzájemné křížení povoleno, byly především malá genetická základna a také ekonomická výhodnost. Nicméně v roce 1988 po dlouhém zkoumání došlo k závěrečnému rozhodnutí. Klub chovatelů krátkosrstých kolií Velké Británie vyzval paní Isobel Griffith, aby předložila Klubu Chovatelů podrobnou analýzu o vlivu vzájemného křížení na krátkosrsté kolie. Odpovědí klubu bylo rozhodnutí, že od 1. ledna roku 1989 je ještě dalších 5 let je vzájemné křížení povoleno, poté však od něj musí být upuštěno.
Americká asociace chovatelů krátkosrstých kolií toto rozhodnutí doposud nepřijala.
V americkém chovu se objevují zvířata vyšší kohoutkové výšky a s různým zbarvením. Výjimkou není ani bílá, či zlatý merle.