Co se událo za poslednich 10 dní

Jelikož mám drobný problém s domácím počítačem, tak tentokrát několik novinek textem nikoliv obrazem.
Hned jak to půjde fotky přidám. Uvidíte na nich jak Ebi strašně rychle roste. Minulý týden měla už 11 kg. Teď má určitě 12, potože ji už stěží unesu. Pupíček má trošku jako naše britka. No, je to takový hezky živený zdravý štěňátko. A tak to má být. Je jiná než byl Garth a než je Bodie i v kostře. Je taková zvláštně festovní. Na pohled je elegantní, ale když ji člověk hladí, je taková pevná. Její srst je hladká a hodně přilíhavá.  Má široký hrudník a silné kosti. Musíme se hrozně smát, protože když běhá, tak u toho dupe. Škoda, že to tak rychle utíká. Už je z ní taková malá slečna a začínám se poněkud bát její psí puberty. Už teď s náma mává. Ale musím jí zase i pochválit. Už umí spoustu různých povelů. Zatím hlavně za piškot ( proto ten pupík ), ale za tu povelovku by se nemusel stydět i mnohem starší pes. Je moc moc učenlivá. Asi zatím nejvíc ze všech psů, co mi prošli rukama. Co mi u Ebi trošku schází je Garthova a Bodieho mazlivost. Ebi je svá. Mazlit se jí moc nechce. Nevyhledává dotyky od nás ani od cizích. A potom dostane záchvat, vyskočí nám až na hlavu a leze po nás a vypadá to, že nás chce samou láskou sníst.  Každopádně zatím je kamarádkská ke všem a líbí se jí malý děti. Taky se už zkamarádila s naší kočkou Betinkou. Předevčírem spolu ležely a Ebi měla packu položenou přes kočku, které to evidentně vůbec nevadilo. Kocour ten se zase smířil s tím, že ho Ebi každý den několikrát trošku zmuká. Lehne si na něj a snaží se ho laškovně okusovat a kocour jí to oplácí. Vypadá to vždycky hrozně hezky. Jenom naše paní Bára si Ebi nepustí k tělu. Nebojí se, ale o žádný důvěrnosti tedy nestojí. Je neuvěřitelný jak jsou zvířata chytrý a jak si dokážou mezi sebou vytvořit vazby a vztahy a můžou žít vedle sebe, přesto že mají původně úplně jiný signály. Je to fakt moc zajímavý pozorovat. 
V naší smečce už je nový řád. Nejistota, která panovala po odchodu kluků je už pryč. Bodie se ujal vedení, ikdyž myslím, že jednou bude šéfovat Ebi. A kočky jak jsem už psala si už taky zvykly na nový uspořádání. Hodně se toho u nás změnilo. Vše je teď klidnější, ikdyž Ebi se snaží chvílemi řádit, co může. Každopádně na Crosbyho a Gartha si vzpomenu několikrát denně.Třeba když jdeme na procházku na místa, kde jsme nebyli celou zimu a teď už tam s náma nejsou. Je to po těch dlouhých letech zvláštní....

A ať nekončím smutně. Dala jsem si předsevzetí, že Ebi vystavím už v Brně na Intercanisu. Půjde do dorostu, což beru jako velké plus. Nechápu totiž jak ji naučím výstavní postoj. Zafixovala si totiž, že si musí neustále sedat. A to proto, že jak už víte, dostane piškot:))) Možná budu první, kdo bude vystavovat psa v sedě:))) Myslím, že hodně lidem by toto průkopnické gesto ulehčilo život. Mohli bychom třeba sepsat petici. Tak , kdo by měl zájem hlaste se...)))).