Klubová výstava kolií a šeltií Praha 6.11.2011
Klubová výstava kolií a šeltií Praha 6.11.2011
Náš výlet na klubovou výstavu v Praze začal velice hezky a poklidně. Díky nabídce na přespání jsme vyrazily už v sobotu odpoledne a přespaly v Paze. Ebi měla možnost poznat svýho bráchu Nia, jehož majitelé nám poskytli nocleh. Samozřejmě, že jsme podnikly vydatnou procházu a taky pejskařský pokec:). Pejsani se neuvěřitelně vyblbli. Ebi zjistila, že má někdo větší sílu při přetahování a Nio zase, že někdo umí rychleji točit zatáčky než on. Na výstavu jsme dorazily obě čerstvé a připravené bojovat. Začátek se však neustále oddaloval kvůli zácpě na příjezdu k výstavě. Posuzovat sezačolo v 10 hodin. Nejprve šli do kruhu jako vždy psi, takže Nio měl nejen naprostou premiéru, ale jako junior šel i nařadu první. S jeho paničkou jsme všechno u šampaňskýho pečlivě probraly. Ale zapomněly jsme Niovi říct,že se zády k rozhodčí nesedá a to jsme udělal chybu:) A tak má Nio do příště co trénovat. Věřím, že brzy pojede na další výstavu a tam to ještě všem pěkně natře. S Ebi jsme se nařadu o nejlepší mladou fenu KK dostali tak v 1 hodinu odpolene. Přesto že jsme neměly ve třídě konkurenci, měla jsem velké obavy, protože paní rozhodčí rozdávala velmi přísné posudky a známky. Proto jsem byla nadšená když Ebi udělila V1 CAJC. To mě, jak se říká nakoplo, a rozhodla jsme se jít i do odpolení soutěže o nejlepšího mladého jedince KK BOJ a o jedince s nej barvou, které se mohly zůčastnit všichni s V1 a to ze všech tříd. Celé posuzování se hodně vleklo. Přihlášených jedinců od všech tří plemen bylo přes 100. A tak jsme si čas, jak většinou, zpříjemňovaly s kamarádkami klábosením a nakupováním ve stáncích. Ale únava a nervozita narůstala. Odpolední, kterých bylo hodně začaly snad až někdy ve 3 hodiny. V první soutěži o nej barvu jsme neuspěly. Ale popravdě jsem si brousil zoubky na BOJ. Byla jsme už pěkně unavená. Ele Ebi byla pořád plná síly a neustále mě táhla do kruhu, kde ležely po zemi všechy možné zbytky pamlsků. Po dalších víc jak hodině jsme tedy opět nastoupily do kruhu. Ebi se s každým vystavením ohromě zlepšovala. Spíš bych po celém dni čekala nechuť a odpor. Ale ona byla pravý opak. Hezky se ukazovala a tak zvítězila i nad mladým pejskem. A dveře se nám otevřely do finál. Po dalším dlouhém čekání někde kolem 5 hodiny, kdy už v hale nebyl ani jedinný zarputilý prodejce granulí a já jsem ztrácela poslední kapky sil, jsme nastoupily do boje o nejlepšího mladého jedince klubové výstavy J BIS. Cestu nám ulehčil fakt, že nej mladá šeltie asi čekání vzdala. A tak Ebi zvítězila jen nad dluhoustrstou kolií. Ale i to k výstavám patří. Jak se říká - kdo si počká ten se dočká. A tak jsme se tentokrát dočkaly my. Ale kdyby jsem tam neměla podporu u v podobě kamarádek, tak jsem to asi taky vzdala. Takže tímto ještě jednou - ženský dík.
A 3 perličky na závěr. Někde mezi 4 a 5 hodinou a po několikátem pocitu, že už jdeme konečně nařadu, mi vedoucí kruhu jemně sdělila, že jsem čekat přeci nemusela, když BOJ vyhrál ten pes! Barvu mého obličeje foťák nezaznamenal, ale bílá stěna je rozhodně tmavší. Ješě štěstí, že jsem si uvědomila, že zmíněný titul mám dávno právopaně zapsaný. Vše jsem pak koruovala běhěm od auta vzdáleného 500 m pro zapomenutý posudek a následným blouděním Prahou podle super doporučení navigace. Nevím proč neví, kde je dálnice do Brna. Asi proto že je Japonská!